Politika verzování, perzistentních identifikátorů a evidence změn

1. Obecný rámec

Tato politika stanoví pravidla verzování, přidělování perzistentních identifikátorů a evidence změn u repozitářů, kolekcí a datových objektů.

Infrastruktura Digitalia MUNI ARTS používá dva perzistentní identifikátory: DOI a Handle. DOI se přiděluje těm entitám, které jsou určeny k veřejné citaci nebo externí referenci. Systémovým identifikátorem všech entit v rámci infrastruktury je Handle. Identifikovanými entitami jsou repozitář, kolekce, dataset a datový objekt. Repozitář je základní identifikovanou entitou. Kolekce, datasety a datové objekty jsou jeho součástmi a jejich režim se odvozuje od režimu repozitáře. Každá identifikovaná entita je opatřena perzistentním identifikátorem. Identifikátor vyjadřuje identitu dané entity. Kontinuita identity se u jednotlivých typů entit liší a je určena pravidly jejich verzování. V případě, že je entitě přidělen současně DOI i Handle, musí být DOI primárním veřejným identifikátorem; Handle plní funkci interní systémové identifikace a nemusí být veřejně zobrazován. Změny se vyjadřují verzováním ve formátu major.minor (např. 1.0, 1.1, 2.0). Zvýšení čísla minor označuje malou změnu, zvýšení čísla major označuje velkou změnu.  Zvýšení verze major vyjadřuje změnu identity entity. Pravidla přidělování nových perzistentních identifikátorů při změně identity jsou stanovena pro jednotlivé typy entit. Přidělení nového perzistentního identifikátoru se musí řídit pravidly stanovenými pro jednotlivé typy entit. Každá změna musí být evidována jako událost s uvedením typu zásahu, data a odpovědné osoby. Evidence změn je vedena v souladu s datovým modelem PREMIS, zejména prostřednictvím entit typu object, event a agent.

2. Repozitář

Repozitář je základní identifikovanou entitou infrastruktury Digitalia MUNI ARTS. Repozitář je specializovaná datová a funkční služba vymezená typem spravovaných dat, datovým profilem a funkčním rámcem jejich zpracování a zpřístupnění. Každý repozitář musí být jako služba opatřen perzistentním identifikátorem DOI. Identifikátor repozitáře označuje konkrétní verzi služby vymezené jejím institucionálním, organizačním a provozním rámcem, nikoli aktuální stav jejího obsahu. Každý repozitář má k přidělenému DOI vlastní vstupní stránku, která dokumentuje stav služby v době vydání dané verze. Vstupní stránka musí obsahovat vymezení poslání a rozsah repozitáře, specifikaci typů přijatých dat a podmínek jejich přijímání, podmínky přístupu a využití dat, používané perzistentní identifikátory, popis funkcí repozitáře v rozsahu vymezujícím jeho identitu jako služby, identifikaci provozovatele.

Za malou změnu repozitáře se považuje změna, která nemění rozsah, odpovědnost ani pravidla fungování repozitáře. Jedná se zejména o přibývání nebo úbytek datových objektů, opravy metadat, technické aktualizace systému, změny API a exportních mechanismů nebo úpravy a optimalizace rozhraní. Za velkou změnu repozitáře se považuje změna, která mění jeho identitu jako služby. Jedná se zejména o změny rozsahu, typů přijímaných dat, kurátorského modelu, archivační nebo licenční politiky, přístupového režimu nebo provozovatele. U repozitáře se velká změna projeví zvýšením čísla major verze repozitáře. Nový perzistentní identifikátor se přiděluje pouze tehdy, pokud dojde k přerušení kontinuity identity služby (např. změna provozovatele, rozdělení nebo sloučení repozitáře, vznik nové samostatné služby nahrazující původní repozitář). Každá verze repozitáře musí být evidována jako samostatný objekt v systému evidence změn.

3. Kolekce dat

Kolekce v repozitáři mohou být definovány jako samostatně identifikované celky s vlastní konfigurací popisných polí, povinností metadat a pravidly jejich aplikace. Každá taková kolekce je opatřena perzistentním identifikátorem DOI. Identifikátor kolekce označuje konkrétní verzi kolekce, nikoli aktuální stav jejího obsahu.

Za malou změnu kolekce se považuje úprava, která nemění její koncepční vymezení ani konfiguraci, zejména přibývání nebo úbytek datových objektů v kolekci a opravy metadat, technické úpravy rozhraní nebo způsobu zobrazení. Za velkou změnu kolekce se považuje změna jejího koncepčního vymezení nebo konfigurace, zejména změna struktury popisných polí, povinnosti metadat, pravidel jejich aplikace nebo pravidel fungování kolekce. U kolekce se velká změna projeví zvýšením čísla major verze kolekce. Nový perzistentní identifikátor kolekce se přiděluje pouze tehdy, pokud dojde k přerušení kontinuity identity kolekce, zejména při rozdělení nebo sloučení kolekce, nebo při vzniku nové samostatné kolekce nahrazující původní. Každá verze kolekce je evidována jako samostatný objekt v systému evidence změn.

4. Datový objekt / Dataset

Datový objekt (např. text, sken, 3D objekt nebo jiná digitální reprezentace) musí být identifikován perzistentním identifikátorem DOI a současně identifikátorem Handle. DOI je primárním veřejným citačním identifikátorem; Handle plní funkci interní systémové identifikace.  Na rozdíl od repozitáře a kolekce, které představují kontinuální služby, jsou datové objekty publikovány jako samostatné verze, z nichž každá tvoří samostatnou identifikovanou entitu. Dataset je publikační objekt tvořený jedním nebo více datovými objekty. Každá publikovaná verze datasetu musí být samostatnou identifikovanou entitou s vlastním DOI. Změna datového objektu musí být považována za změnu datasetu pouze tehdy, pokud vede ke změně souboru datových objektů tvořících dataset (jejich přidání, odebrání nebo nahrazení) nebo ke změně jejich strukturálního uspořádání definujícího dataset jako publikační celek nebo ke změně jejich obsahové identity. V takovém případě se změna datasetu musí posuzovat podle pravidel verzování a může vést ke vzniku nové verze datasetu s novým DOI. Pokud se změna datového objektu neprojeví na úrovni datasetu jako celku, verze datasetu ani jeho DOI se nesmí měnit. Za malou změnu datového objektu se musí považovat změna, která nemění jeho obsahovou ani strukturální identitu, zejména opravy metadat, obohacení metadat (např. doplnění věcných údajů, klíčových slov, vazeb na autority, identifikátorů či licenčních informací), opravy formálních nebo typografických chyb, doplnění identifikátorů nebo licenčních údajů, zlepšení technické kvality reprezentace při zachování obsahové totožnosti nebo změna přístupového režimu bez zásahu do obsahu. Malá změna se musí projevit zvýšením čísla minor verze datového objektu. Při malé změně datového objektu se perzistentní identifikátor DOI nesmí měnit. Za velkou změnu datového objektu se považuje změna, která mění jeho obsahovou nebo strukturální identitu, zejména nahrazení reprezentace verzí s odlišným obsahem, zásadní úprava textu, změna struktury dokumentu nebo stažení a nahrazení objektu. Velká změna se musí projevit zvýšením čísla major verze datového objektu.  Při velké změně datového objektu musí vzniknout nová publikovaná verze objektu, která musí být opatřena novým perzistentním identifikátorem DOI; původní verze musí zůstat zachována a musí být nadále identifikovatelná svým původním DOI. Jednotlivé verze téhož objektu musí být propojeny v systému evidence změn. Každá verze datového objektu musí být evidována jako samostatný objekt v systému evidence změn s vazbami na příslušné události a činitele PREMIS.